Dvojice vlastních jmen osobních různé povahy sloužící k jednoznačnému pojmenování a identifikaci osoby v dané společnosti; např. Jaroslav Pokorný, Jiřina Dvořáková. Základní funkční členy české d.a.s. tvořily a dodnes tvoří ↗křestní jméno neboli ↗rodné jméno a ↗příjmení. Jejich spojením vzniká dvoučlenné oficiální jméno. V ČR je prostředkem sociální a právní legalizace osobnosti a zároveň potvrzením osobní identity, a proto je nelze měnit bez souhlasu příslušných úřadů (✍Knappová, 1989:6). V č. zemích byla d.a.s. uzákoněna patentem císaře Josefa II. z 1. 11. 1786, jímž se nařizuje obyvatelům dědičných zemí přijmout stálá příjmení. Židovskému obyvatelstvu dědičných zemí se ukládá stejná povinnost patentem z 23. 6. 1787 s platností od 1. 1. 1788. Tím byla definitivně uzavřena dlouhá etapa neoficiální dvoujmennosti (tj. křestní jméno + nezávazné ↗příjmí, např. Martin Havlův, Toman Suchečert, Maruše Slepá); podrobněji viz ↗jednojmenná antroponymická soustava.